Obsah
Farní kostel sv. Prokopa v Nezdicích
Zřejmě koncem XI. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Pamětní kniha vřeskovické farnosti, citovaná nezdickou farní kronikou, uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem století XIV. byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. Pětiboké gotické presbyterium pak opět posloužilo jako sakristie z východní stany přistavěného vrcholně barokního jednolodního kostela, do dnešních dnů dochovaného.
Roku 1245 je duchovní správa v Nezdicích bezpečně doložena při prodeji přeštického proboštství Reinerovi, opatu řádu Benediktinů v Kladrubech. Benediktini kladrubští byli dále duchovními správci Nezdic až do válek husitských. Při tomto kostelíku byla zřízena již na počátku XIV. stol. fara, stávající snad na místě pozdějšího čp. 7. V polovině XIV. stol. je Vilém z Jinína patronem nezdického kostela. První farář na naše časy jménem dochovaný byl Křišťan, uváděný 1359 a umírající 1364. V této době je již v kostele i postranní oltář sv. Doroty, k němuž měli podací právo Příchovičtí. Jako farní je kostel uveden roku 1384, kdy nezdický farář platí zvláštní daň 4 groše na cestu krále Václava IV. do Říma.
Další zpráva z r. 1384 uvádí, že Mladota, farář v Nezvěsticích, svoje dědictví v Nezdicích – dvůr s poplužím, 9 dvorů kmetských s patronátním právem kostela, s poli, pastvinami, lesy, řekou – prodává za 150 kop grošů Něprovi z nedalekého Roupova. Něpr z Roupova byl hofmistrem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna a spolu s arcibiskupovým generálním vikářem Janem z Pomuka byl mučen za jmenování kladrubského opata proti vůli krále Václava IV. Avšak Něpr na rozdíl od Jana vyvázl.
Za dob husitských byla vesnice zničena a zanikla i duchovní správa. Patrony však Roupovští, kteří se přidávají k podobojí, zůstávají dále. Roku 1586 cituje farní kronika prodej mj. i patronátu v nezdickém kostele Karlem z Roupova na klenovské panství svému synovci. Roku 1607 (jinde 1597) Jan z Roupova, zvaný Nezdický, prodává pro dluhy svůj majetek Janu z Klenové a z Janovic na Žinkovech i právo podací pak prodejem přechází na nového majitele.
Po roce 1618 jsou Nezdice přifařeny do Vřeskovic. V roce 1622 se uvádí kostel pustý a bez zařízení, třikrát nebo čtyřikrát do roka je zvykem zde konat bohoslužbu, zejména na svátek sv. Prokopa. Po vestfálském míru 1648, kterým končí třicetiletá válka, opět přicházejí obyvatelé a 1676 již mají Nezdice 14 obyvatel. Válečným dobám odpovídá stav kostela, „nebyl sice zbořen, ale sešel tolik, že hrozil sessutím. Zbyly v něm vedle bídných oltářů 4 dřevěné kříže, 4 ubrusy a 4 svícny. Hřbitov byl zpustošen a sešlapán“ Přeštický děkan Vojtěch Šrám, který v letech 1672 – 1678 spravoval vřeskovickou faru a tedy i nezdický kostel, píše následující: „Nejhorší střechy jsou v Nezdicích, v nynějším čase je dešťová voda hojně v sakristii a v kostele, zdi od dešťů poškozené hrozí zřícením. Když jsem vstoupil do toho kostela, našel jsem na dláždění spoustu ledu jako na nějakém rybníce. Není kdo by se nad ním smiloval. Kostel sv. Prokopa v Nezdicích má rovněž sakristii, dveře až potud uchráněné, není však třeba velkého opevnění, protože v ní nic není. Klíč od kostela má sedlák při kostele“.
Až kolem roku 1720 se smilovala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu z Červeného Poříčí, kam Nezdice patří panstvím od roku 1707, a na přímluvy vřeskovického faráře a nezdického rodáka Vojtěcha Trnky (narozen 27.4. 1668 v čp. 3 u Hebrů, 1711 až 1718 kaplanem, od roku 1718 až do své smrti 1730 farářem vřeskovickým) dala kostelík přestavět někdy mezi rokem 1720 a 1730 do dnešní podoby. Ke gotickému presbytáři je přistavěna vyšší a širší barokní chrámová loď 
s konchovitými boky a emporou, čímž stavba nabyla podoby kříže. V této době pořizuje vřeskovický farář Trnka do svého filiálního kostela za pomoci dobrodinců dochovaný hlavní oltář, zasvěcený svatému Prokopu, se čtyřmi sloupy, nad nimiž jsou pak v oltářním nástavci sochy Nejsvětější trojice a s erbem hraběnky Törringové.
Postranní nový panelový oltář na severní (evangelní) straně je zasvěcen sv. Martinu a sv. Apoleně (původní oltář sv. Doroty byl přenesen do borovské kaple), na straně jižní (epištolní) je analogický postranní oltář, zasvěcený sv. Antonínovi a až dodatečně roku 1770 zásluhou dalšího vřeskovického faráře Václava Švancary (farářem ve Vřeskovicích 1758-1786) sv. Vojtěchu, jemuž byla tehdy zasvěcena jen malá kaplička na hřbitově (uváděná ještě v r. 1760 jako „zděná, pěkně vyvedená“ (32).
Kostel však zůstal po přestavbě hraběnkou Törringovou neomítnutý a jen částečně vybavený. Dokončen, včetně omítek a hřbitovní zdi, byl pak v druhé etapě po roce 1760 (nejspíše 1761, ale nejpozději 1763, kdy bylo panství prodáno) přímluvou již jmenovaného vřeskovického faráře Václava Švancary a rozkazem sequestra pana Krištofa, rytíře de Milach.
V soupisu kostelního inventáře k r. 1760 najdeme i varhany. Hlavní oltář je 1763 vybaven ostatky sv. Aurelie a Justy, postranní pak ostatky sv. Apoleny. V roce 1780 dokládá účet pořízení nové kazatelny (řezbáři 36 zl., kováři 2 zl. 20 kr., zedníku 51 kr., štafírovi 75 zl.) a jsou opraveny oltáře.
Oficiálně je uváděn jako možný architekt barokní přestavby Františka Ignáce Prée (*1702 až +1755) a jeho návrh pro nezdický kostel z let 1752-55. Z některých souvislostí však plyne, že k přestavbě mohlo dojít již ve dvacátých letech a může se naskytnout i domněnka zda architektem nebyl jeho učitel a později i spolupracovník, věhlasný český barokní architekt František Maxmilián Kaňka (*1674 až +1766). Dalším možným adeptem barokní přestavby je též významný stavitel a štukatér, plzeňský rodák, Jakub Auguston mladší ( *asi 1665 - +1736). Tento plzeňský měšťan z italské rodiny, „Vlach kunstu štukatérského“, významně zasáhl do architektury barokní Plzně i jejího širšího okolí. Mimo jiné Auguston stavěl zámek v sousedních Příchovicích 1718-19, podílel se na stavbě zámku a barokizaci kostela v Dolní Lukavici ve dvacátých letech XVIII. stol., připisují se mu i barokní úpravy zámku v Červeném Pořící a stavba kaple Nejsvětějšího srdce Páně vedle tohoto zámku v druhém desetiletí XVIII. stol. (V. Ryšavý). Jasných důkazů pro dobu přestavby a osobu architekta v Dolních Nezdicích však není.
Dnes nacházíme kostel sv. Prokopa jako jednolodní stavbu vrcholného baroka tříprostorově členěnou, půdorysně podoby kříže. Zvenku je západní průčelí bez štítu, konvex-konkávně zvlněné s pilastry při zaoblených nárožích, v nichž je schodiště na kruchtu (vpravo) a Boží hrob (vlevo). Západní portál je s uchy a supraportou, ukončený zvlněnou římsou, na níž dosedá segment ukončující okno, vchod je jinak prostě orámovaný. Na obou podélných stranách stavby pravoúhle vystupují střední části lodě s vykrouženými nárožími, kde najdeme na jižní straně vchod taktéž v jednoduché úpravě, na straně severní je patrno zazdění analogických dveří. Východní stranu zakončuje nižší stavba původního gotického presbyteria s polygonálním závěrem bez opěrných pilířů, ke které přiléhá na severní straně obdélníková stará sakristie s vchodem od barokní márnice. Vnitřní prostora je celkově 14 m široká a 18 m dlouhá, 
souměrně rozvržená: k střední širší části, půdorysně okoseného obdélníka s konchovitě vyklenutými boky, je na západní straně připojen vstupní prostor, též na půdorysu obdélníka, na straně východní stejný prostor presbytáře, po stranách s obdélníkovými oratořemi (vlevo“mlynářská“, vpravo „hraběcí“). Presbytář a západní vstupní prostor s kruchtou jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami, ústřední rozšířený prostor pak českou plackou a ramena konchovitou klenbou s lunetami. Okna jsou segmentálně ukončena. Za oltářem v presbyteriu je polokruhovitý triumfální oblouk starého gotického kostela zazděný na cihlu a dveřmi v této přepážce vstoupíme z připojené barokní stavby do sakristie – nižší gotické stavby bývalého choru, sevřeného pěti stranami pravidelného osmiúhelníka, sklenutého paprsčitou klenbou s jednoduchými žebry, která vystupují z jehlancovitých konsolí 
vzhůru k hladkému svorníku. V čelní (východní) zdi vidíme původní gotické okénko, dnes zvenku zazděné, na straně jižní pak dvoudílné jednoduše orámované gotické sedile, na straně severní pak jednoduše lemované čtvercové sanktuarium. Dveře vedle sanktuaria pak vedou do čtvercové síňky původní sakristie gotického kostela (a možná zcela původní románské kaple) s hladkou křížovou klenbou, v koutech s jehlancovými konsolami původní žebrové klenby. Nad ní se snad zvedala stará dřevěná zvonice. Z této síňky, dnešní chodbičky sakristie je vchod jednak na kazatelnu, jednak do „mlynářské“ oratoře a východně pod polokruhovým obloukem s otupeným nárožím (snad původně románským) i původním gotickým vchodem ven k márnici. Čistě oddělená barokní dostavba i ostatní části chrámu zůstaly do dnešních dnů v původní podobě, vcelku dobře udržované a dalšími stavebními zásahy nenarušené. Ovšem vyjímkou, a ne zcela jasnou, je osud nevelké kostelní věže se zvonicí. Dnešní štíhlá kostelní věž se zvoněním je umístěna v hřebeni střechy nad hlavním oltářem, hranolového tvaru s okosenými nárožími, s jehlancovou střechou. Celodřevěná konstrukce je dnes kompletně oplechovaná mědí.
Přestavěný kostel se stává filiálním k vřeskovickému a poříčský zámecký kaplan tu sloužil každé úterý a neděli mši svatou. Hraběnka Törringová, která si dle dochovaných zpráv Nezdice velmi oblíbila, zde založila s velkou slávou r. 1756 „Bratrstvo sv. Prokopa“ s nadací 300 zl. na červenopoříčském panství a z nich pak byl úrok 13 zl. ročně na údržbu kostelních potřeb a vědro piva z každé várky. Tato fundace platila až do zrušení r. 1819, samotné „Bratrstvo“ bylo zrušeno 1783. Na severní straně zřídila 1758 roubenou poustevnu, kde přebýval do roku 1766
první a i poslední poustevník bratr Ferdinand Tragi Tertiarius z řádu sv. Františka Serafinského, tak řečený Gottes-Nahm. Po smrti hraběnky přestal v Nezdicích sloužit zámecký kaplan a administraci převzal vřeskovický kněz, který zde konal mši jedenkrát měsíčně a o velikonočních a svatodušních svátcích a o posvícení po sv. Krišpíně.
U oltáře sv. Apoleny je však pochována (zřejmě v roce 1760) Teresie Košinová, manželka tehdejšího vrchního správce Červeného Poříčí Jana Tadeáše Košiny z Friedenfeldu, která taktéž nezdickému kostelu přála. Z roku asi 1760 pochází i nová kostnice, dodnes zachovaná, osmiboká, plochostropá. Ta původní snad stávala na místě vchodu do dnešní kazatelny. Kostel pak v dalších letech znovu začíná chátrat a bez zádušního jmění pustnout.
Od počátku XIX. stol. patří červenopoříčské panství Habsburkům, kteří velmi přispěli k rozvoji nezdické farnosti. Císař Ferdinand V. Dobrotivý po své abdikaci ve prospěch Františka Josefa I. roku 1848 žil na pražském hradě, ctěn stále jako korunovaný král český a věnoval se patronaci na korunních statcích. Již roku 1853 v Nezdicích obnovil původní törringovskou fundaci kostela, stále filiálního k vřeskovické farnosti: „Tu naříditi ráčil nynější milostivý Patron a Restaurátor J.V. Císař Ferdinand Dobrotivý nejvyšším rozhodnutím 26.9. l853, č. 1681, aby počátkem ledna 1853 úroky z tohoto kapitálu 300 zl. vyplácely se v stříbrné měně, což se také děje.“
Nezdičtí opakovaně žádali o obnovení farnosti v Nezdicích a roku 1861 byla konečně kladně vyřízena. Tím byla restituována farní správa v Dolních Nezdicích na koruno-poříčském panství Habsburků. Do obnovené nezdické farnosti patří Horní i Dolní Nezdice, Jíno, Zelené, Zelená Hora a samota Kyselov.
Kostel byl zevně i uvnitř zevrubně opraven, vyzdoben 
dosud zachovanou výmalbou, pořízeny nové varhany od Mat. Wunše ze Sušice za 726 zl. o 6ti registrech a jedné klaviatuře, vížka nově vyzdvižena a ke dvěma zvonům přidán třetí. Okna šestiúhelníkovými tabulkami do olova zasklíval nezdický izraelita Abrahám, jinak též pastýř, včelař a obchodníček. Vše bylo slavnostně posvěceno o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince 1862, při kteréž
příležitosti byl instalován do nezdického kostela po více než dvousetleté přestávce biskupským vikářem a vřeskovickým děkanem Příkosickým první farář důstojný pán Josef Šimek, kaplan z Kácova.
Roku 1863 byly oltáře sv. Prokopa a sv. Apoleny vybaveny novými obrazy od pražského malíře Antonína Friebla (nar. 1841) nové byly lavice, lustr, zpovědnice, obrazy křížové cesty a další vybavení kostela, které bylo slavnostně vysvěceno 3.6.1864. Zřejmě již dříve byly osazeny sochy světců po stranách oltářů, u hlavního patroni sv. Václav a sv. Jan Nepomucký, na oltáři sv. Apoleny je instalována sv. Anna se sv. Jáchymem, u oltáře sv. Vojtěcha je pak dnešní identifikace obtížná, vpravo je asi sv. Karel Boromejský, vlevo možná sv. Jakub s neúplnými atributy.
Roku 1863 je pak zádušní jmění kostela a fary zajištěno dvěma státními úpisy, věnovanými J.V. Ferdinandem V. Dobrotivým ve výši 1160 a 1500 zlatých, sloučenými v jeden kapitál ke krytí běžných kostelních potřeb a údržby fary. 1865 činí jmění kostela celkem 4307 zlatých. Fara i kostel však byly bez zádušních pozemků, což s nevelkými nadacemi vedlo k celkové chudobě nezdické fary (omni dota carens – bez všeho věna, píše vřeskovická farní kronika před sto lety). To ostatně odpovídá nezámožnosti nezdických farníků, valnou většinou domkářům s pachtem na panské půdě a většinou i druhým zaměstnáním (např. farář Karel Šperl 1878 při odchodu z farnosti píše: „Požíval jsem lásku lidu a byl jsem spokojen až na bídné příjmy, jakých se mi dostávalo“). Nezdice tehdy patří do budějovické diecese (zřízené 1783 a schválené Svatým stolcem o rok později) a dále do domažlického arciděkanství a lukavického vikariátu.
Roku 1912 byla v kostele jen místy opravena malba a původní stropní výmalba z roku 1862 byla jen oprášena (Jan Amerling z Přeštic za 445 Kr.), byly nově pozlaceny sochy a oltáře a opatřeny mramorováním. Roku 1917 byl sbírkou a péčí faráře Vaňka do kostela pořízen malý oltář Panny Marie Lourdské, dodnes stojící ve výklenku po zazděných severních dveřích. V roce 1925 bylo do kostela zavedeno nákladem mlynáře Prokopa elektrické osvětlení. Jinak v průběhu i dalších let byl kostel i fara udržovány a opakovaně opravovány. V případě kostela je třeba s povděkem poznamenat, že nikdy nedošlo k dalším stavebním úpravám, takže kostel zůstal ve své podobě z poloviny 18. století s vrcholně barokní chrámovou lodí i gotickou sakristií.
Patronát nezdického kostela přechází po smrti Ferdinanda V. Dobrotivého roku 1875 na císaře Františka Josefa I. až do jeho smrti r. 1916, poté na císaře Karla I. až do vzniku československého státu 1918, kdy byly veškeré statky, náležející rodině Habsburků na území nového státu, prohlášeny za majetek státu československého. Pak se stal patronem fary a kostela stát československý. V roce 1948 je církevní majetek konfiskován a fundace zrušeny, v Nezdicích je církvi ponechána budova kostela a fary se zahradou a farář je nyní špatně placeným státní úředníkem .
Nástupcem prvofaráře d.p. faráře Šimka (1862-1867) jsou výčtem faráři Norbert Procházka (1867-1874), Karel Šperl (1874-1878), Alois Danda (1878-1885), Václav Voves (1886-1889), Matěj Panský (1889-1898), Jan Novotný (1898-1902), Frant. Cikánek (1902-1906), Josef Bronec (1906-1908), Karel Havran (1909-1910), Josef Vaněk (1910-1923), Jan Dobrodinský (1923-1933), po jeho odchodu v prosinci 1933 do Trhových Svin byl administrátorem přechodně v Nezdicích František Hanuš, kaplan z Merklína. Posledním farářem byl děkan a konsistorní rada Václav Ladislav Bošek, pocházející z nedaleké Třebýciny, který roku 1936 přišel do Nezdic z Hiršova u Kdyně a byl oblíbeným nezdickým farářem až do své smrti 1951, avšak pro jeho vážné onemocnění prakticky od r. 1947 sem zajíždí kaplan Fr. Brož ze Švihova. Od roku 1951 až dosud vedou duchovní správu administrátoři z Vřeskovic a ze Švihova, pouze 3 měsíce v roce 1954 je na faře farář Pavel Štemberk. Na faře je přechodně jen farní úřadovna a v patře je zřízena kancelář kampeličky. V roce 1942 je na faře i na kostele opravena zevrubně střecha, v červnu 1968 je 
nově po l05ti letech mědí oplechována zvonice, a to včetně stěn, dosud krytých šindelem. Na této její generální opravě se podíleli nezdičtí brigádníci a i sám tehdejší nezdický administrátor farář Václav Goldšmíd ze Švihova pod vedením klempíře Jaroslava Kozlíka z Přeštic. Celkový náklad této opravy byl 10.305 Kčs. Roku 1976 a 1982 pak opět kostelní střecha žádá opravu, opravena byla zvonice, 1978 rekonstruována elektroinstalace a 1992 pak natřena fasáda za vydatného přispění Nezdických, ale kostel opět v posledních letech začíná chátrat, řídnou mše svaté i účast věřících a svému účelu slouží nyní již jen vyjímečně a více lidí se zde schází je při občas porřádaných koncertech - zejména při již tradičních adventních. Faru církev prodává do soukromých rukou a pozemek hřbitova je v posledních letech církví předán obci.
Od roku 1993 patří švihovská farnost, a tím i Nezdice, do nově zřízené plzeňské diecese. Dle poslední úpravy administrace církevní správy z roku 2005 patří Nezdice duchovní správou do švihovské farnosti v klatovském vikariátu a rektora opět jen filiálního kostela sv. Prokopa vykonává švihovský farář P. ThLic. Adam Lodek. Územní správou pak nezdický kostel patří do farnosti přeštické ve vikariátu Plzeň-jih, kterou spravuje přeštický farář a vikář P. ThLic, ICLic. Karel Plavec, ThD.
Ale snad se blýská na lepší časy a nově založená veřejná sbírka má za smělý cíl opravu a údržbu toho půvabného venkovského kostelíka, který je i cennou architektonickou památkou. Prvním úspěchem této snahy byla rekonstrukce zvonění ve vížce nezdického kostelíka v lednu 2006. Proto předchozí stručnou historii kostela sv. Prokopa doplníme ještě poznámkou o historii zvonů (vzhledem k velikosti spíše zvonků) v nezdickém kostele. Zvon v nezdickém kostele byl zřejmě vždy. Ve středověku je zmiňována dřevěná zvonice, zbytky patek trámů ve zdivu popisuje d.p.Šimek ve farní kronice. Vřeskovická farní kronika, uvádí zde počátkem XVIII. století jeden zvon bez reliéfu, vážící 50 liber a neznámo komu zasvěcený. Při dokončení barokní přestavby kol roku 1760 byla vztyčena nad severními dveřmi nová vížka zvonice a zvonění rozšířeno o druhý zvon, který sem byl přenesen z roupovské kaple svaté Anny, kterou nechal v r. 1696 obnovit František Hartmann z Klenové. Vzhledem ke stáří zvonu (datován 1411 – viz dále) je možné že pochází z původní zmiňované hradní kaple sv. Anny. Třetí zvon nová nezdická zvonice získala díky svému patronu Ferdinandovi V. Dobrotivému v polovině XVIII. stol. Počátkem XX. stol je nezdické zvonění o třech zvonech: První zvon byl ulitý Robertem Pernerem v Plzni 1895. Tento zvon je největším, 36,5 kg těžkým a byl přelit Josefem Pernerem v Plzni 1910 pro puklinu za 382 Kr. Byl rekvírován v I. sv. válce 15.11. 1916 pro válečné účely. Druhý zvon je o průměru věnce 338 mm, výšky 250 mm a váhy 24 kg. Korunu má se čtyřmi uchy zdobenými provazcovým páskem, z nichž dvě jsou ulomena. Na čepci zvonu je pod korunou gotickým písmem obvodovým jednořádkovým opisem: leta božeho M CCCC XI ave maria gra. Zvon je pak vyjmut z válečných rekvizicí pro svoje stáří (1411) na dobrozdání c.k. Památkového úřadu. K němu pak v dochovaném dopise sděluje konservátor Zemského Památkového úřadu Ferdinand Vaněk, že je to “nejstarší, pokud mně je známo, zvon v Čechách, na němž se vyskytuje český nápis". Třetí zvon je dle nápisů původně litý roku 1582 a 1831 přelitý Václavem Pernerem, s plaketou Matky Boží bolestné, průměru 243 mm, váhy 14 kg. Možná se jedná o zvon, který byl instalován donací Ferdinanda V. Měl být pro válečné účely rekvírován 1. 3. 1918, ale k vlastní rekvisici nedošlo, neboť vojáci byli p. farářem a mlynářem p. Prokopem uprošeni a uplaceni 5 kg mouky každému s obědem a kuřivem na faře. Roku 1928 počal p. farář sbírku za zrekvírovaný zvon. Při objednávce v následujícím roce se ale ukázalo na základě znaleckého posudku bratra d.p. Dobrodinského Jaroslava, tajemníka a referenta zvonů Chrámového družstva v Pelhřimově, že nelze oba zbývající harmonicky sladit a nezbývá než malý zvonek s Pietou vyřadit a pořídit dva nové k zbývajícímu většímu. Dne 19.10. 1928 pak nezdický kostel dostal dva nové zvony: sv. Václava (váha 38 kg, výška 39,8 cm, dolní průměr 43,5 cm, alikvotní tercie d3, tón h2, s nápisem „Sv. Václav. K milleniu smrti 1929“) a sv. Jana Nepomuckého (váha 23 kg, výška 23 cm, dolní průměr 34 cm, tón d3, s nápisem „Sv. Jan. Nep. Věnován 1929“) ze zvonařství R. Manouška v Brně. Koupeny byly za 2074 Kč z prostředků veřejné sbírky. Třetí zvon („Ave“), původem z roupovské kaple, byl opraven 1930. Dne 23.3. 1942 proběhla opět rekvisice zvonů pro válečné účely a oba nové zvony sv. Václava i sv. Jana Nepomuckého byly zabaveny. Po rozloučení posledním zvoněním byly sňaty, označeny „Nezditz, Bezirk Pschestitz“ a odvezeny na shromaždiště do přeštického mlýna. Třetí zvon („Ave“) zůstal ve zvonici a vyřazený zvonek s Pietou byl za II. sv. války ukrýván a na konci války 6.5. 1945 opět zavěšen do zvonice. Dnešní zvonění je tedy stejné jako po I. sv. válce: „Ave“ a „Pieta“ (a vlastně jako v letech cca 1730 až 1862). V 80. letech minulého století bylo zavěšení zvonů pro již nevyhovující stav kompletně předěláno, avšak vcelku amatérská rekonstrukce situaci spíše zhoršila a v letech devadesátých se pro nevhodné zavěšení zvonů nezvonilo vůbec. Počátkem roku 2006 se však situace obrátila k lepšímu. Oba zvony prošly v odborné dílně p. Měšťana, dřívějšího spolupracovníka proslulého zbraslavského zvonaře Manouška, kompletní revizí. Zcela nová je stolice i zhlaví zvonů. Celou opravu umožnila jednak částečná refundace za zrekvírované zvony sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a jednak příspěvek z dobročinné sbírky na nezdický kostel sv. Prokopa. Další podrobnosti a obrazový materiál o nezdickém kostele, jeho zvonech a o sakrálních památkách v bývalé nezdické farnosti lze najít v publikaci "Nezdice 1243 - 2005" L. Bouchnera, kterou vydal Obecní úřad Nezdice v roce 2005. Její knižní i elektronickou podobu lze získat na Obecním úřadě.
