Obsah
18.Haydnovy hudební slavnosti 14.9.2010 v kostele sv. Prokopa v Nezdicích
Typ: ostatní
-
NEZDICE
kostel sv. Prokopa
MOTUS HARMONICUS
Isabella Shaw, GB – soprán / soprano
Vít Nermut – housle / violin
Martina Štillerová – housle / violin
Jakub Michl – viola da gamba
Pavel Drbal – viola da gamba
Kamila Dubská – cembalo, varhanní pozitiv / harpsichord, organ
Tomáš Najbrt – theorba / theorbo
Duchovní hudba německého baroka/German Baroque Sacred Music
Anonymus Sonata a moll/A minor pro housle, violu da gamba
a basso continuo
Heinrich Schütz Aria des Jubel-Gesangs pro soprán, dvoje housle
1585-1672 a basso continuo / for soprano, two violins and basso
continuo
Dietrich Buxtehude Sonata e moll/E minor pro housle a violu da gamba
c. 1637-1707 solo / for violin and viola da gamba solo
Johann Theile Jesu, mein Herr und Gott pro soprán, dvě violy da
1646-1724 gamba a basso continuo / soprano, two viols and
basso continuo
Dietrich Buxtehude Sonata D dur/D major pro dvě violy da gamba / for two viols
Crato Bütner Cantio Canticorum pro soprán, dvoje housle a basso
1616-1679 continuo / for soprano, two violins and basso continuo
Johann Heinrich Schmelzer Sonata Quarta pro housle sólo a basso continuo / for
c. 1620-1680 solo violin and basso continuo
Christoph Bernhard Aus dem Tieffen rufe dich pro soprán, dvoje housle
1628-1692 a basso continuo / for soprano, two violins and basso
continuo
Jistě máme dnes často dojem, že se v současné době už nic podstatného nedá nalézt a vše již bylo objeveno a zpracováno. Překročíme-li však práh toho, kam jsme doposud dohlédli, otvírají se nám nové světy. I ve staré hudbě je stále co objevovat. Dnešní program je nejenom sestavený z děl, která se u nás neprovádějí tak často, ale mnohé skladby v podání našeho souboru zazněly v Čechách vůbec poprvé.
V evropských archivech leží mnoho hudby, jejíž autory neznáme. Sem patří i anonymní sonáta pro housle a violu da gamba ze Švédské Uppsaly, kterou v 2. polovině 17. století opsal pro potřeby královské kapely Gustaf Düben.
Kapelníka kurfiřtské kapely v Drážďanech Heinricha Schütze není nutno představovat. Autor vánočních a velikonočních oratorií i první německé opery Dafné (1627), napsal
i sbírky Symphoniae sacrae a Kleine geistliche Konzerte, které se těšily takové oblibě, že ještě za jeho života vznikaly úpravy pro různá obsazení. Duchovní árie, která volně zpracovává text hymnu sv. Bernarda z Clairvaux Jesu dulcis memoria, byla přepracována drážďanským dvorním varhaníkem Christophem Kittlem do obsazení pro soprán a dvoje housle v doprovodu continua a vydaná tiskem.
Jedním z hudebníků, kteří měli zásadní vliv na tvorbu J. S. Bacha, byl bezesporu Dietrich Buxtehude, varhaník chrámu Panny Marie v Lübecku. Rodák z Dánského Helsingoru (dějiště Shakespearova Hamleta) se ve své době proslavil zejména svým varhanním uměním, a to byl i hlavní důvod, proč mladý Bach roku 1705 podstoupil dlouhou cestu pěšky z Arnstadtu do Lübecku, aby si hru téměř sedmdesátiletého mistra osobně poslechl. U nás je znám Buxtehude především jako autor cyklu kantát Membra Jesu Nostri. Jeho jedinými dochovanými díly, která za jeho života vyšla tiskem, byly sonáty pro housle a violu da gamba, vydané v Hamburku v letech 1694 a 1696. Ostatní tisky jeho děl jsou pravděpodobně ztracené; v lepším případě se nám některá z nich dochovala v dobových opisech. Sonáty pro housle a gambu s doprovodem continua mívají nekonvenční formální strukturu, čítající od dvou do čtrnácti vět, které často splývají v jediný celek. Úvodní věta Allegro Sonáty e moll přechází do volné passacaglii na ostinátním base a končí rychlou Gigou. Sonáta pro dvě gamby patří mezi ty, které se nám zachovaly pouze v rukopise. Je původně předepsaná pro violu da gamba a koncertantní violone, tedy šestistrunný nástroj v ladění in G, velikosti dnešního kontrabasu, což samotné je ve své době unikátním zjevem.
V Lübecku krátce působil i další skladatel dnešního programu, Buxtehudeho přítel Johann Theile. Vzdělaný kontrapunktik, teoretik a kapelník v Gottorfu, byl spjatý s univerzitou v Lipsku, kde byl členem místního collegia musicum. Význam jeho pedagogické činnosti dokládá přídomek „otec kotrapunktiků“ a hojně opisované dílo Das musikalische Kunstbuch předjímá svým způsobem zpracování Bachova Umění fugy. Moteto Jesu, mein Herr und Gott je typickou ukázkou jeho skladby, která se řadí spíše ke konzervativnímu proudu nepřekračujícímu jisté konvence v rovině formy a harmonie. Theilova hudba však obsahuje pečlivou práci s obsahem textu a rétorickými figurami, což je pro německou hudbu 17. století typickým znakem.
Totéž lze říci o kompozici Cantio canticorum dalšího ze skladatelů, Cratona Bütnera. Je škoda, že se jeho jméno, natož hudba, nedostaly do obecného povědomí a pro mnohé zůstávají neznámými. Jako jeden z prvních přinesl do svého působiště v pobaltském Gdaňsku nové italské vlivy a jeho koncertantní styl byl tady
něčím úplně novým. Většina Bütnerova díla však byla zničena při bombardování gdaňského přístavu za druhé světové války a tak jeho odkaz zůstal jen ve zlomcích.
Gdaňsk byl také městem, kde svá studia strávil Christoph Bernhard. Významný teoretik, ve své době známý zpěvák a skladatel, přišel roku 1648 do Drážďan. Tady působil v kapele kurfiřta saského pod vedením Heinricha Schütze, kde se stal později vicekapelní-kem. Bernhard byl spolu s Reinckenem, Buxtehudem a Theilem jedním ze spolku usilujícím o kultivaci učeného kontrapunktu coby esoterického umění. Bernhard navázal na odkaz Schützových Kleine geistliche Concerte a Symphoniae sacrae vlastní sbírkou německých duchovních koncertů Geistliche Harmonien, jenž sklidila po svém vydání v Drážďanech roku 1665 značný ohlas. Arie Aus dem Tieffen rufe dich je zpracováním Lutherova překladu 130 žalmu Z hlubokosti volám k tobě. Harmonie, kontrapunkt
a rétorické figury obsažené v této árii, jsou typickými znaky německé hudební tradice 17. století, na kterou mohl navázat skrze své kolegy a učitele Johann Sebastian Bach, a která
o půl století později dosáhla v jeho díle svého vrcholu.
Jakub Michl
Motus Harmonicus
Soubor Motus Harmonicus vznikl jako sdružení hudebníků, usilujících o historicky poučenou interpretaci hudby renesance, baroka a klasicismu. Těžištěm jeho repertoáru je především komorní instrumentální a vokálně instrumentální hudba 17. století, obzvláště ta, která není ve všeobecném povědomí tolik známa. Soubor tedy vrací do života některé dosud nevydané skladby uložené v archivech a uvádí je tak spolu s muzikologickým bádáním do povědomí veřejnosti se snahou tuto hudbu propojit a pochopit v historickém kontextu. Zakládajícími členy jsou Jakub Michl, Kamila Vítková a Vít Nermut.
Isabella Shaw, původem z Denveru ve státě Colorado (USA), vystudovala zpěv na Trinity College of Music v Londýně ve třídě Timothy Travers-Browna a Sophie Grimmer. Absolvovala kurzy a projekty s osobnostmi jako Belinda Sykes, Stephen Monague či Philip Thorby. V soutěži na Royal School of Church Music získala za svůj pěvecký výkon v roce 2007 stříbrnou a o rok později zlatou medaili, byla též vyznamenána druhým místem v soutěži National Association of Teachers of Singing. Účinkovala se soubory: Baroque Chamber Orchestra of Colorado, Joglaresa, Choir of St John’s Cathedral in Denver, ad. V současnosti studuje literaturu na univerzitě v Cambridge se zaměřením na období středověku a renesance.
Vít Nermut je absolventem FF UK v oboru muzikologie, hru na housle studoval na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Svá studia završil na Staatliche Hochschule für Musik Trossingen v Německu ve třídě Prof. Antona Stecka se zaměřením na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Jako houslista se věnuje jednak hudbě starších stylových období, současně se zabývá rovněž moderní hudbou s přesahem k improvizaci (autorsky se podílel např. na hudbě k filmu Minulost, 1998, režie: Ivo Trajkov; dále působil v několika jazzových uskupeních-mj. jako člen Originálního pražského synkopického orchestru P. Klikara). V současnosti spolupracuje např. se soubory Motus Harmonicus, Temperament 430, Ensemble Inégal, Musica Florea, Musica Figuralis, Armonico Tributo Austria, Cambiata Wien, Neue Hofkapelle München, Kvinterna, Ensemble Fluentem, Les Traversées Baroques, Orchestra Barocca della Mitteleuropa, Ensemble Baroque, Vivaldi Orchestra a Capella Regia.
Kamila Dubská po varhanním absolutoriu na konzervatoři v Brně u Z. Nováčka nastoupila do třídy Barbary Marii Willi na brněnské JAMU. V letošním roce absolvovala zahraniční studium na Královské Konzervatoři v
Haagu u Tona Koopmana a Tini Mathot. Během studií si své vzdělání prohlubuje aktivní účastí na interpretačních kurzech předních českých i zahraničních umělců jako Francoise Langelé, Martin Sander, Theo Jelema, Berndhard Klapprott, Jesper Christensen, James Johnstone, ad.). V současné době se hlavně věnuje komorní hře, pedagogické činnosti a koncertnímu účinkování v Čechách
i v zahraničí.
Jakub Michl studoval paralelně hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze a violoncello u Tomáše Strašila na Pražské konzervatoři. Na violu da gamba se učil soukromě u Petra Wagnera. Po absolutoriu odjel do Londýna, kde gambu vystudoval ve třídě Alison Crum na Trinity College of Music. Absolvoval mistrovské třídy, letní školy a kurzy staré hudby ve Valticích, Prachaticích, Dartingtonu, Academie de Sablé, Royal College of Music Festival of Viols ve třídách W. Kuijkena, H. Pearl, M. Brüssinga, M. Müller, R. Boothbyho, R. Ichise; na violoncello u I. Hubatschek, B. Cocseta, ad. Doposud spolupracoval se soubory staré hudby jako např. Les Traversées Baroques, Trinity College Consort of Viols, Greenwich Baroque, Collegium 419, Hypochondria Ensemble, Ritornello, Svobodné hudební bratrstvo či Capella ornamenta.
Vytvořeno: 9. 8. 2010
Poslední aktualizace: 9. 8. 2010 0:00
Poslední aktualizace: 9. 8. 2010 0:00
Autor:
